To člověk nejdřív vytáhne zpola zapomenutou knížku Kreslení fantasy map, vezme do ruky tužku a zkusí si cvičně načrtnout základní obrys. Podle rad v knize přidá detaily, vybrousí pobřeží a doplní ostrůvky. Pak už zcela chaoticky, nepromyšleně a po svém pokračuje - prvotní linie hor, pohoří, náznak stínování. Vchody do hor. Řeky, které ani moc nepopírají gravitaci a logiku. Trosky městečka, osamělá stavení. Drak, samozřejmě, ten by neměl chybět. Moře. Jasně že tmavší znamená hlubší, což u pobřeží nedává úplně smysl, ale... když ty nové anilinky si o to vysloveně říkaly.
Zalesněné plochy mi furt nejdou. Nic nového pod sluncem.
Dětsky naivistická, nepřesná, amatérská. Ale to radost rozhodně nekalí, význam procesu tvorby nesnižuje. Jen to vedro dopomáhá zhmotňujícím se přízrakům, například oživlé akvarelové louži...
Žádné komentáře:
Okomentovat