U koho? U Kulele.

...aneb když ho miluješ, není co řešit. Tak mi přibyl domů nový hudební nástroj. Super poměr cena/výkon, takže rovnou elektroakustický, což značí, že si užívám luxusu ladičky přímo na těle nástroje, přičemž jak ještě nemám nachozené ladění podle ucha, je to opravdu velká výhoda.

Jako doprovodný nástroj k písničkám od Hop tropu to bude velezábavné, ale co už. Naučilo se na kytaru, naučí se na ukulele :-)

Nedělní srnění

Tato nedělní výprava mi připomenula několik důležitých věcí:

1. Než propadneš panice z lidí v MHD, nadechni se a vzpomeň si, že KAŽDÝ jednou vystoupí. Když budeš mít štěstí, většina vypadne ven dřív než ty.
2. Když na začátku cesty zamíříš nahoru místo dolů, potkáš cestou méně turismu.
3. Když vyrazíš sám, budeš mít víc prostoru na hledání toho správného úhlu na focení blbinek. Můžeš se bez vysvětlení zastavovat na těch nejpodivnějších místech. Nemusíš dodržovat původní trasu.
4. Vždycky bude kam jít. Vždycky bude o čem přemýšlet. Na všechny situace existuje písnička.

Mufův májový oheň

• doprava velmi přívětivá (i se zmrzkou na zpáteční cestě)
• počasí se smilovalo
• bečka nakonec též vydala svoje tajemství, i když rumová víla Kaštan byla nepřekonatelná
• hodiny a hodiny skvělé muziky, včetně houslí a basového komba
• excelentní fazolový guláš, který byl následně po zásluze odměněn plackou
• krása prostě
  
  

Vladimír Merta, Jan Hrubý a Ondřej Fencl na Leitnerce

Zamilovala jsem se, zamilovala. Na pódium v tichosti přibyl nenápadný chlápek, usadil své mírně se rozplývající tělo na židli a chytil do ruky kytaru. V tu chvíli se zastavil čas a vzduch směnil kyslík za tóny...

A Honza Hrubý je houslový Pámbu.