Můj milý deníčku, dnes si zase užiješ aneb Víkendové vánoce v létě. Tisícerý dík D. za pohostinnou náruč a bezchybný catering a M. za nadpozemské hudební zážitky a něžnou péči statného ošetřovatele. Všem zúčastněným pak za báječnou společnost.
Doběhnout vlak v plné polní a s kytarou = výstup ala druhý stupeň ťažkosti s dopomocou rúk, nejen podle bratrů Pušášovců. Nicméně zdárně sedím, jedu, těším.
Po exkurzi v Krakonošovo doupěti cestou za kulturou božská mana, Mlynářovo dítě na smetaně nebo tak něco. Přinesený talíř byl solidně kryt flákotou masa, kterážto ovšem byla důstojně zdolána. Na kulturní zážitek je nutno být připraven po všech stránkách.
Boskovice, Boskovice, parkovišť sem přidej více. Amfiteátr nabouchán po střechu, místa hned vedle hejblátek = pecka zvuk. Arakain s Luckou Bílou byl veeeelkým hudebním svátkem. Natolik dokonalým, že u následující místní kapely, uzavírající celodenní program, odcházíme preventivně už při jejich ladění. Takový skok dolů si naše uši nezaslouží.
Co jiného po koncertě, než další nášup. Skvělá muzika ze skvělého aparátu, to chceš. A když má člověk solidně krytá záda, noční můry mají smolíka.
Po snídani šampionů vyrážíme směr Suchý, kde na základně střídáme stráž s odvážnými kolisty. Zapůjčený pes nás následně bere na kondiční prochajdu kolkolem (cca 12 km), terén milosrdný, krajina sympatická, voda ve studánce chladivá, oběd v Benešově chutný. Cestou hrajeme různé vzdělávací hry (Tady je Krakonošovo, Napravení zbloudilé dezorientační běžkyně, Nefoť mě, nebo tě vyfotím taky, Prober si psa azimutem Domov a Tohle je houba, čichni si a hledej).
Po návratu na základnu vítězství nad hmotou kávovaru. Šťastné shledání s kolektivem. Krájíme, co nám přijde pod ruku. Ó kolena kolena, neper se se mnou o vidličku. Uvařeno. Naloženo. Smícháno a zesalátěno. Mobilní ohniště má tu výhodu, že není nezbytné proplápolat podlahou, stačí že hoříme nadšením z budoucích kulinárních zážitků. Hrajeme, hulákáme vesměs do rytmu, hruškujeme, pivíme, rumíme, hrajeme. Chraptíme, mrzneme. Kdo by čekal koncem června 11 stupňů… Zahříváme všemi dostupnými podpůrnými prostředky, následkem čehož hrajeme cokoli od kohokoli, stačí nahodit začátek první sloky. Noční grilování. Nad ránem rozléhá se ztichlou chalupou drkotání zubů, vystřídané poctivou těžbou dřeva. Nemáte mě nechat spát na zádech, jsem vás varovala.
Kafe. Kafe? Kafe! Na dojezdové vlně rozvibrovat dosud žasnoucí hlasivky a vrhnout se do netušených končin a rozsahů. Nové poklady do zpěvníku, prosekávání cestiček, slézání srázů a objevování pokladů. Krystalicky čistá radost ze souhry a lehkosti dvojhlasu (prej že nedrží, normálně kecá).
Návrat do civilizace zabodává špendlíky nostalgie na mapě prázdnin, naštěstí jen do příště. V chodbičce vlaku Robert přesně dávkuje svým chraplákem život, vesmír a vůbec.
Město překvapí hřejícím sluncem a uspěchaným davem. Raději zastávku pěšky, záda to unesou, hlava míň. Výstup do čtvrtohor, pohorky konečně dolů a okna dokořán. Pračka pomalu přepisuje vůni večerního ohně.
Žádné komentáře:
Okomentovat